Básně k projektovým fotografiím

23. června 2018 v 23:01 | Ortie |  Básně
Můj školní projekt jsem úspěšně zakončila instalací ve škole a k fotograiím jsem napsala i básničky, plánovala jsem je přepsat dříve, ale nějak jsem se k tomu vůbec nedokázala dostat, takže je snad napíšu teď. Blog mě pořád baví, ale spousta i jiných aktivit a najednou je tak málo času...

První

Je těžké popsat tvůj význam...
Nemožné zahrnout všechny tvé podoby.
Beze smyslu hledat vše, co tě vyjadřuje.
Trochu jako snaha o představu sochy zapomenuté věci!

Nevím, jak popsat tvou vůni.
Možná jako melounový cukr,
meduňka ve vlasech,
těla v milování,
černý čaj,...

A jak vlastněchutnáš?
Jako polibek po době odloučení,
jahody v parku,
bramboráky v posteli,
třezalkový čaj z jednoho hrku,...

Přemýšlím, jak popsat pocity.
Už vím, jsi jako poskočení srdce z dotyku,
strach z objevení v úkrytu,
šepot milých slov,
ledová voda v horkém dni,
prskání oleje na pánvi,...

Vlastně jsi touha a nejsi,
znamenáš tisíc věcí a popisuje tě jedno slovo...


Druhá

Prý už jsi přežitkem a v dnešní době nepotřebná,
protože srdce potřebuje více rozletu,
každý to asi má jinak,
vlastně sama si nejsem jistá.
Uchopuji tě jako kámen a kytku zároveň!

Toužím popsat tvou vůni, mám to už ve zvyku...
Voníš jako čerstvě upečený chléb,
stránky oblíbené knihy,
první jarní den,
nejmilejší květina,...

Na jazyku cítím tvoji chuť...
Připomíná mi snídani v trávě,
trochu spálenou topinku,
dort, o který se člověk rozdělí,
hořkou čokoládu u filmu,...

A jak vypovědět, co v duši vyvoláváš?
Jsi jako jistota síly lesa,
voda,
radost z návratu ztraceného psa,
pohled do očí než se to stane,...

Jsi věrnost!
Já pociťuji potřebu tvé přítomnosti,
ale sama víš, že každý jinak to má.
Občas svazuješ a zároveň jsi svoboda!

Třetí

Často hledáme tě, ztrácíme tě snáze než tušíme.
Občas chybíš.
Vyžadujeme tě od ostatních, ale sami v sobě tě pohřbíváme.
Často přijdeš pozdě, a potom můžeme plakat jako nad vraždou posledního tygra.

Víš, voníš jako levandule při bolesti hlavy,
divoké bylinky v polévce,
mech pod hlavou,
květina ve vlasech,...

Občas dovolíš mi ochutnat tě.
Jsi jako půlka bonbonu,
salát, ve kterém jedna přísada překvapí,
čerstvé pesto na špagetách, oběd k snídani,...

Vyvoláváš ve mně pocity, jako když celý den nic nedělám a nikdo se nezlobí,
diskutuji půl dne o vesmírné síle,
najdu zapadlý voňavý krámek,
obleču se do starých šatů a vím, že i tak jsem krásná,...

Jsi pochopení, dlouho hledáme tě a lehko ztratíme.
Prosím neodcházej!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 28. června 2018 v 19:20 | Reagovat

Bramboráky v posteli!
Jo, to jsem zapomněla s někým milým vyzkoušet, tedy myslím v mých básničkách. :-) Krásné...

2 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 6. července 2018 v 8:27 | Reagovat

Působivé. Moc krásná přirovnání - vždycky jsem obdivoval, že něčí mysl dokáže tvořit tak květnaté asociace. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama