Leden 2018

Nenávist

23. ledna 2018 v 23:12 | Ortie |  Co mi nedá spát...
Bojím se nenávisti! Všude kolem prochází a často před ní zavíráme oči.
"Já přeci nenávidím! Ale nemám rád toto... Těmto bych udělal toto..."
Opravdu každý asi máme k něčemu nenávist, asi v nás nějak hnízdí a mě děsí, protože je to potom silná zbraň. Někdy v nás někdo jiný zažehne svou nenávist a používá nás jako nástroj a ještě tvrdí, že v našem zájmu, stáváme se pěšáky a už si ani neuvědomujeme následky. Zaslepí nám oči! Najednou přestáváme vidět pravdu a vnímat realitu, vše se nám přetváří do jedné tmavé slitiny. Ztratíme možnost se bránit? Spíš si to jen myslíme, možná ji chceme ztratit...
Máme právo nenávidět, ale snad bychom se nad tím mohli i zamyslet a zjistit jestli to má cenu, protože nás to může ničit a to je nakonec zbytečné, vždyť nechceme ničit sami sebe. Co když nás po smrti bude naše nenávist prohánět, co když nás bude trápit neschopnost odpuštění?
Spousta věcí se dá řešit i jinak, je to třeba těžší, ale myslím, že lepší...

Třetí týden

22. ledna 2018 v 20:11 | Ortie |  Fotografie
Třetí týden včera skončil a já se dneska konečně dostala k nahrání fotek, jsem s nimi spokojená, vlastně mě to tento týden docela bavilo, i když tedy včera se mě už začala chytat trochu nemoc a asi jsem neudělala dobře, že jsem šla ven, ale zároveň bylo hezké dýchat čerstvý vzduch a užívat si psa, který okolo mě běhal, ikdyž to bylo celkově hodně v tomto týdnu.

Poklady podzimu ještě žijí! Znáte to, když si vezmete ten přemrzlý šípek a vysajete z něho tu "marmeládu"? Pokud ne tak to zkuste, je to lahoda!

Jak předcházet nemocem? Prý je dobrý česnek, takže jsem v týdnu konzumovala hodně čenekačky, smrdila jak odpuzovač upírů a stejně onemocněla. Ale tak bacilů je hodně a bránit se dá těžko, tak aspoň nějak se povedlo, že nejsem na smrtelném loži. (A ještě ke všemu čenekačka je super!)

Doufám, že by mě tento pán, který kolem mě profičel na běžkách nepřizabil, kdyby zjistil, že jsem ho zachytila na fotografii... Ale ani nejde vidět a poznat o koho se jedná, tím se uklidňuji, abych se necítila, že někomu jsem příliš vstoupila do soukromí.

Druhý týden

14. ledna 2018 v 19:17 | Ortie |  Fotografie
Tak je opět neděle večer a já mám za sebou druhý týden mého předsevzetí, tento týden byl poměrně záhul, protože byla stále tma a to bylo tak vysilující... A hlavně bylo vlastně stále stejné světlo a já tak nerada umělé osvětlení, ale nakonec jsme z výsledkem docela spokojená.

Co v temných dělat? Většinou jsme nedělala nic moc a pila čaj a to se asi promítlo hned do první fotky.

"Počkej deset minut!"
A za jedenáct minut přemýšlení a nastavování vznikla tato trochu praštěná fotka. (A ano držím ten deštník nohou, nějak jsem neměla volnou ruku, ale nevím proč jsem nepoužila stativ, ale to už je teď jednou.)

Jistota

9. ledna 2018 v 18:43 | Ortie |  Básně
Jistota

To zajisté je jisté, lásko moje,
ale jsi si jistá,
že je jisté to,
že jistota je zajisté jistá
a že jsme si jistí zajistou jistotou?
Když jistě jistota není jistá,
ale nám jistá je,
a tak to vlastně jistě jisté je,
takže jistá jistota asi jistě jistá bude...

To že jistota není jistá, miláčku můj,
neznamená, že jistá být nemůže,
to je jen jistota, že nic není jisté
a díky tomu může být jisté vše
a zároveň vše nejisté
, ale jelikož jsem si jistá a ty jsi si jistý a je to jisté,
tak je to jisté
a jestli to jisté není,
tak si nejsme jistí,
ale jistí jistě jsme si,
takže jistota je jistojistě jistá.
A pokud není?
Tak naše jistota nenabyla dostatečně jistoty!

Tato básnička je vlastně přepis dvou zpráv mezi mnou a mým přítelem, které jsme si dnes poslali a jak jsem si je pročítala, tak mi připadaly jako báseň, vlastně jsem je ani nijak neupravovala, jen je rozdělila a upravila do básně... První sloka je zpráva mého přítele mně a má odpověď se skrývá v druhé sloce, vlastně se jedná jen o drobnost a hloupůstku, ale vlastně mě to strašně bavilo a připadalo mi to zajímavé, tak třeba to tak přijde i někomu jinému. Jinak mám vlastně i radost, že jsem společně s někým mně drahým napsala báseň a vlastně nevědomky :D

Předsevzetí - první týden

7. ledna 2018 v 19:58 | Ortie |  Fotografie
Tak je neděle, konec prvního týdne roku a i prvních sedmi dní mého předsevzetí, první tři fotografie, jsem již na blog vystavila a zde jsou zbylé čtyři.

Suché kopřivy skrz které jsem se dívala na svět, v ruce fotoaparát, přilehnout si a hledat, co mě zaujme. Nevím ani proč, ale někonec se mi nejvíce líbila tato fotografie.

Vyrazila jsem ven, na kartě jsem měla místo asi jen na posledních deset fotografií, což je pro mě nezvyk, takže jsem si pečlivě vybírala každý záběr a bojovala s ubývajícím světlem... Nevím, zda se mi tyto dva boje zcela vyvedli dle mého záměru :D (Samozřejmě mohla jsem promazávat, ale na to musím mít náladu a nerada se do toho nutím)

Byla jsem od čtyř ráno do devíti večer pryč, bez možnosti fotografovat, a tak 6.1. vznikla večer jen v rychlosti tato fotografie (tentokrát už na zcela novou pameťovku, takže odpadl stres z nedostatku místa). Ale i přesto, že jsem jen v rychlosti vyfotila lepící pásku na mém stole, jsem poměrně spokojená.

Fotografie z dnešního dne! Fotoaparát jsem měla postavený na stativu (přeci jenom chtěla jsem využít vánoční dárek) a najednou jsem uslyšela, že se po kolejích blíží vlak a řekla si, že je to ten záběr který chci zachytit... Tady jsem vlastně chtěla vlak i rozmazaný, nechtěla jsem zmrazit pohyb, toužila jsem po té nejasnosti. V černobílé se mi vlastně rozmazání i docela líbí, nějak na to začínám přicházet, že mi k ní vlastně i docela sedí.

Abych nějak zhodnotila tento první týden, tak musím říci, že zatím jsem velice spokojena a daří se mi, ale tak je to prvních sedm dní, uvidím, jako krize a hrůzy mě ještě budou čekat :D

Písemka z dějepisu

4. ledna 2018 v 19:53 | Ortie |  Básně
Písemka z dějepisu

Sedím, do prázdna hledím,
jak se soustředit nevím...

Spytihněv, Václav, Oldřich!

Někdo mezi nimi ještě panoval,
kdyby tak na datech učitel netrval!

Vladislav Jindřich, Přemysl Otakar I.

A to já mám dějiny opravdu ráda,
jen někdy shodí mě na záda...

Václav II. a Václav III.

Možná nesmím je brát jen jak jména na papíře,
ale dívat se na ně jak na lidi, co měli taky potíže.

Fotografické předsevzetí

3. ledna 2018 v 20:14 | Ortie |  Fotografie
Moje letošní předsevzetí se týká fotografování, každý den vyfotit jednu fotku, většinou bývá celý rok jen na jedno téma, což by mě popravdě vůbec nebavilo... Takže jsem si vymyslela na každý měsíc jedno téma, abych si procvičila různé téma fotografie.
Moje předsevzetí už jsem tři dny splnila a zatím jsem z toho nadšená, protože mě to nutí hledat každý den nové téma.
Moje téma na leden je: Život v černobílé
Přemýšlela jsem, jak zde budu zveřejňovat fotografie, nejspíše se pokusím jednou týdně přidám vyfotografované dílka (tedy pokud se mi to poštěstí, občas se mi stane, že se nedostanu k internetu).
A jaké máte předsevzetí vy? Nebo vám to připadá jako hloupost?

A jinak tady jsou zatím tři fotografie, co jsem pořídila za první tři dny roku:

První den roku, ranní lenošení u rodičů na gauči a prohlížení kuchyně, oči se zastavily na hracím koutku mé nejmladší sestry a nedalo mi, abych ho nevyfotila...

Druhý den jsem zachytila dva zamilované králíčky nad mým psacím stolem, na chvíli jsem vzhlédla od učení a studovala tyto drobnosti.

Dnes se mi fotka trochu rozmazala, ale cítila jsem, že je to tak nelépe, jak bych mohla chtít, že přeci vždy vše nemusí být perfektní (v mém případě není asi nikdy, ale to už je na jiné povídání).