Toulky deštěm

20. listopadu 2016 v 11:56 | Ortie |  Útržky z deníku
Nechtělo se mi už kapky deště pouze poslouchat, jak bubnují do okeních parapetů, musela jsem ven. A proto jsem se oblékla do kabátu a vyrazila, bez deštníku, potřebovala jsem si provětrat hlavu. Užívala jsem si ledových kapek, které mi stékali po tváři a zamáčeli vlasy. Bylo to takové osvobozující. Myšlenky hlavou běžely, bez jasné příčiny, nejasným směrem a já jsem jim dala průběh, jen ať si užijí volnosti, dokud je zase neuzavřu do zaprášených krabic, abych se jich zbavila jako nechtěných věcí.
Dokonce jsem se začala přiblble usmívat. Kolem mě běhali lidé s deštníky, aby unikli tomu slejváku a na mě hodili občas nechápavý pohled. Ale já si to užívala. Užívala jsem si to roztřesení těla, ten chlad po kterém mi zmodraly prsty. Vychutnávala jsem si to, jak se mi mokré vlasy lepili k obličeji.
Toulala jsem se bezcíle, když jsem dorazila k hřbitovu, nevím, co mě k němu přivedlo. Otevřela jsem starou bránu a objevila se za hřbitovní zdí. Nikdo tam nebyl, byl tam klid a ticho, ani auta z nedaleké silnice nebylo slyšet, jako bych se ocitla v jiném světě. Posadila jsem se na jeden starý náhrobek, tím jsem nechtěla vyjádřit žádnou neuctu k mrtvému, ale jen se mi nechtělo sedat si na blátivou zem a prohlížela jsem si hřbitov v té pomuré, deštivé atmosféře. Mělo to své kouzlo. (Což dokazují fotografie, které jsem zveřejnila už včera.) Nevím, jak dlouho jsem tam tak seděla a přemítala o všem možném i nemožném. Nakonec jsem se přeci jenom zvedla a nohy bylo ztuhlé zimou a nepohodlnou polohou, ve které jsem se uvelebila. Poděkovala jsem hřbitovu za příjemnou návštěvu a odešla.

Hlemýždím tempem jsem se vracela domů. Doma si dala čaj a usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 20. listopadu 2016 v 12:50 | Reagovat

tímto článkem jsi mi připomněla mou dávnou Lásku :) její jednání je identické s tím tvým

2 Emmy* Emmy* | E-mail | Web | 20. listopadu 2016 v 13:24 | Reagovat

Moc hezky napsané 😍

3 Baryn Baryn | Web | 20. listopadu 2016 v 22:13 | Reagovat

Krásně jsi popsala náladu celého deštivého dne i svou ... Já nikdy nemilovala ten pocit úplného promrznutí. Dešti se nebráním, nebráním se ani drobným náznakům zimy, ale jestli něco opravdu nepotřebuji, je to sledovat své modrající prsty ve zmáčených šatech a třesoucí se chladem. :D  Jenže pak by to nebylo tak působivé a poetické. Nejdůležitější je, jestli sis pročistila hlavu tak, jak jsi chtěla. :) občas musí tělo trpět, aby si ulevila mysl.

4 Majka Majka | Web | 21. listopadu 2016 v 13:22 | Reagovat

Moc krásné, skvěle popsána nálada jednoho deštivého a ponurého dne!

5 Ortie Ortie | Web | 21. listopadu 2016 v 18:41 | Reagovat

[2]: Děkuji.

[3]: To ano! A mysl si skutečně pomohla.

[4]: Děkuji.

6 Eliss Eliss | Web | 21. listopadu 2016 v 19:39 | Reagovat

Taky mám ráda déšť. A na hřbitově se vždycky tak nějak zrelaxuji...

7 Alayne Alayne | E-mail | Web | 21. listopadu 2016 v 20:32 | Reagovat

Mám ráda déšť. Mám ráda fotky a mám ráda i podzim a vlastně i deníčky, obzvláště když jsou vedeny a je v nich nějaký pohyb a skryté kouzlo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama