Mé lásky

27. listopadu 2016 v 0:26 | Ortie |  Útržky z deníku
Když jsem naposledy psala na blog, bylo to takové trochu depresivnější, to přiznávám (většina věcí, co sem přidávám není nijak optimistická). Prostě se sem chodím občas vypsat. Tak ale tenhle článek nemá vysvětlovat proč něco dělám, tak raději rychle tohle téma opustím.
Dnes jsem měla až nějak podezřele dobrou náladu, což se moc často nestává, ale je to velice příjemný pocit. Cítila jsem se nádherně, trošku jako bych byla v jiném čase, v nějakém klidném a voňavém čase.
Vzpomínala jsem, ale jen na věci, při kterých (tedy při většině) jsem se usmála. A jedna z těch věcí byly moje lásky. Většina z nich byla pouze platoická. Jednou za svůj krátký život jsem lásku vyznala, však bohužel neopětovanou, což mé patnáctileté srdce velice zranilo a urazilo, dnes se tomu pouze usmívám. A jednou mi byla láska vyznána a byla mnou opětována, vztah trval čtyři měsíce, a pak konec. Nejdříve jsem z toho byla měsíc na prášky, ale teď jsem schopna si z toho udělat legraci a uvědomovat si, že to možná bylo tak dobře. Vzpomínám na ty krsné věci, kterých nebylo málo a usmívám se u toho, i když samozřejmě někdy to i zabolí. Tak to byly takové lásky, které nezůstaly uzavřeny pouze ve mně.
Tak ale na tyhle jsem vzpomínala opravdu pouze jen okrajově, moje vzpomínky se ubírali hlavně k těm nikdy nevyznalým láskám, kterých bylo opravdu o něco více. Byly to lásky skutečně platonické. Často neměli ani dlouhého trváni, trochu jsem si posnila, párkrát a dotyčného či dotyčnou zasněně civěla a byl konec. Nebudu zde mluvit o všech, ale jen o těch, na které jsem si dnes vzpomněla. Dle toho jak píšu to vypadá, jako bych byla platinicky zamilovaná minimálně jednou týdně. :D Což samozřejmě není pravda.
Vzpomněla jsem si jak jsem se jako čtrnáctiletá, naprosto bezhlavě zamilovala do člověka o patnáct let staršího. Byl to jeden známý, už ani nevím, co mě na něm toli přitahovalo, prostě jsem se do něj zamilovala až po uši (dokonce mi to mé zamilování vydrželo i docela dlouho, asi půl roku). Ale samozřejmě jsem si uvědomovala, že takový vztah by nemohl fungovat, i když to abych na to přišla mi trvalo hodně dlouho a stále o tom někdy pochybuji. Možná, kdybych znovu objevila člověka, se kterým bych se cítila, tak skvěle jako s tímto, tak bych na věk nehleděla úplně a doufala bych, že ani on (i když v tomto případě to byla ona, tak bych ještě musela doufat v další věci). Ale vždycky, když si na tyto chvíle vzpomenu, tak se musím usmát, jaká jsem byla zamilovaná puberťačka a přemýšlím, jak moc to na mně šlo vidět...
Další platonická láska byla k jednomu mému spolužákovi (taková klasika no). Nepřitahoval mě vzhledově, prostě to byl jen člověk zajímavý, co uměl nějak zaujmout. Ale bylo to jen chvilkové poblouznění, ale ráda na ten čas pobláznění vzpomínám (tedy když to není moc často).

Tak to by zde na mé vzpomínání na mé lásky stačilo (tedy prozatím, možná se někdy k vzpomínání vrátím). Tak doufám, že jsem vás neunudila k smrti. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama