Dopis

12. listopadu 2016 v 1:22 | Ortie |  Útržky z deníku
Ahoj, má lás...!
Promiň zase jsem se málem spletla, ale nebudu to škrtat a přepisovat, tvoje jméno stejně nic nevyjádří.
Raději přejdu k tomu, proč ti píšu, píšu ti hlavně proto, že se potřebuji zbavit svých myšlenek. A komu je říct jinému než tobě? Ano, mé myšlenky se týkají skoro stále pořád jen tebe a nemůžu je vypudit z hlavy, je to pro mě moc těžké. Omlouvám se, zase všechno okecávám, jak je mým zvykem, který nesnášíš. Vlastně jsi na mě neměl rád spousty věcí, ale nikdy jsi mi to nepřiznal, vždy si s ty věci schovala pro sebe a jen jsi se na mě usmál. Ale nakonec z tebe všechno vypadlo a stačilo k tomu jen trocha alkoholu a hezká holka (opravdu je moc hezká, to musím uznat, vlastně se nedivím, že se ti líbila více než já), všechno vyplulo na povrch, všechno to co ti na mě vadilo a co jsi se snažila a mně nepozorovaně změnit, ale nedařilo se ti to. Já jsem se totiž neměla. Myslel sis snad, že to dokážeš?
Přemýšlím, zda ten dopis nepíšu zcela zbytečně, zda ho budeš číst, nebo jestli ho spálíš za svitu svíčky a je mi to vlastně jedno, možná to jednou dopadne jako s dopisem od tvé bývalé přítelkyně a tvý další dívka ho spálí a ty ji políbíš. Tedy jestli ještě někoho políbíš, jestli budeš někdy schopen vůbec tento dopis vzít do rukou. Proč jsi to udělal? Vždyť bylo spouta důvodů žít a stále je, tak snad se probereš. Docela si to vyčítám, i když za to nemůžu, ale prostě ty výčitk tam jsou, nebyla jsem vždy ideální. Ale kdo je?
Možná jsme šli na všechno moc rychle, vůbec nevím. Když jsi mě podvedl a opustil, tak jsem litovala toho, že jsem se s tebou vyspala, že jsem ti věnovala mojí nevinnost, ale nakonec toho nelituji a považuji to za správné, nebo alsespoň za věc, která mi nevadí a patří k mému životu.
Někdy po večerech vzpomínám, jak smáli jsme se tomu povzdechu: ACHJO! Na to jak jsi mě poprvé políbil i na to, jak jsme hráli fotbal. Byla spousta dobrého.
Ale teď je pryč vše, jak doré tak to zlé. SBOHEM!
P. S. Omlouvám se ti za zmatek myšlenek, ale krotí se jen těžko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 16:10 | Reagovat

Co dodat, snad ho Láska čte..

2 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 20:30 | Reagovat

Tak před rokem bych to nedokázal vůbec docenit, ale teď, po tom co potkalo mne samého, vzbuzuje mně Tvůj dopis řadu emocí. Především mnou proběhla obrovská vlna soucitu a přání, aby se to, co tak bolí, jednou pro vždy vypařilo. Přeji Ti tedy sílu a doufám, že alespoň Ty nalezneš štěstí, které já teprve hledám. ;)

3 Ortie Ortie | Web | 12. listopadu 2016 v 21:47 | Reagovat

[1]: Nevim, byla bych rada a zaroven se toho bojim.

[2]: Děkuji ti. :-)

4 Cadaver Cadaver | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 22:58 | Reagovat

Je smutné, že se něco takového děje. A navíc se to většinou stává těm lepším. Sice jsem to sám ještě nezažil, ale znám pár lidí, kteří ano a většinou jim pomohlo být s přáteli.

Přeji ti, aby ses z toho dostala (a možná i poučila?).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama