Déšť, spaní,...

16. listopadu 2016 v 17:38 | Ortie |  Útržky z deníku
Tak už zase mám potřebu se vypsat, potřebu se zbavit myšlenek, které mi létají v hlavě, potřebu je uzavřít do písmen, slov, vět a možná i odstavců, aby nemohli uniknout pryč, aby prostě neměli šanci, i když šance je tu vždy.
Říkám si, že by možná bylo lepší pořídit si nový zápisník z papíru, abych mohla poznámky pořizovat kdykoli (ne, že bych to nedělala, moje školní sešity a různé poznámkové listy papíru jsou toho důkazem). A do takového papírového deníku bych se nemusela stydět zaznamenat cokoli, protože bych to četla jen já, ale stejně ve mně moc studu není, tak to nikterak nevadí.
Venku leje a já se kochám pohledem z okna, jak vidím kapky, které padají dolů ve světěl lamp a jak spadají dolů do kaluží, v létě i velice ráda se toulám v dešti, hlava se vyčistí, vzduch se rozvoní, no prostě nádhera. Ale takto na podzim se raději dívám z okna, sedím s horkým čajem a kochám se pohledem. Někdy si sednu i na zem, otevřu okno a poslouchám, jak déšť ťuká na parapet, jako neodbytné prstíky a já si užívám tuto melodii a studený vzduch, který proudí do místnosti. Když někdo přaijde to vymrzlé místnosti a vidí mě, jak sedím (popř. Ležím) na zemi, tak si poklepe na čelo, ale na to že si lidé ťukají na čelo jsem si už zvykla, kvůli mnohem horším věcem. Ťukání na čelo už je skoro jako ťukání kapek, někdy dokonce docela uklidňující. :D
Když už jsem mluvila o té zemi, tak jsem si v poslední době oblíbila spaní na zemi, divím se, jak je možné, že jsem toto kouzlo neobjevila dříve, ale lepší pozdě než někdy. Je pro mě velice příjemné si večer rozložit na zem deku a vyspat se tak, i když nad spaní v létě pod hvězdami to stejně nemá ani zdaleko, nu což.

Už zase nestíhám myšlenky zaznamenávat, běží moc rychle, tak bych asi tuto deníčkověc, raději pro tuto chvíli zavřela a pokusila se soustředit na nějaké věci, které si slibuji už dosti dlouho, že udělám, teď jsem aspoň malinko odfiltrovala to, co tam bylo nepodstatné, i když to bylo jen nepatrné množství toho všeho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 16. listopadu 2016 v 19:16 | Reagovat

zdravím... tady to Tvé (řekněme) roztomilé psaní mi tak trochu připomíná jednání postavičky z filmu "Hledá se Nemo" jménem Dory (je tam takový jakýsi nádech)

2 Ortie Ortie | Web | 16. listopadu 2016 v 19:33 | Reagovat

Sem napište komentář

[1]:
Tuto pohadku jsem nikdy neviděla, tak nedokáži posoudit, ale možné to je :D Ale možná se podívám, abych mohla určit, zda jí jsem chováním podobná.

3 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 23:14 | Reagovat

Z tvého článku na mě úplně dýše ten volnoběh myšlenek. Chceš toho tolik říct, ale ruce to nestíhají, a mně to je líto, tohle se mi dnes čte velmi dobře. :)
Na podlaze nespím, ale občas si z ničeho nic řeknu, že se v posteli otočím a hlavu mám tam, kde obvykle spí nohy. To je pak taky jiné usínání. :)
A ještě k tomu čaji... už hrozně dlouho si říkám, že bych si měla uvařit čaj, zapálit svíčku, otevřít knížku a nechat se unášet...

4 Ortie Ortie | Web | 17. listopadu 2016 v 0:11 | Reagovat

[3]: Děkuji!
Ono někdy výměna polohy nebo místa ke spaní může dělat zázraky. S tím čajem to není špatný nápad, snad se k tomu dostaneš.

5 Petra Petra | Web | 17. listopadu 2016 v 7:54 | Reagovat

Tak tohle znám, myšlenky běží rychleji než psaní, ale je to super napsaný. Mě z toho většinou vyjde paskvil...

6 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 17. listopadu 2016 v 14:55 | Reagovat

[5]: Souhlasím, proto většinou nic nenapíšu. :D Ale tenhle článek mě docela přesvědčil o tom, že je to možná škoda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama