Láska

11. října 2016 v 22:14 |  Co mi nedá spát...
Opět jsem měla náladu trochu "filozofovat". Najednou mi hlavou proběhla myšlenka na lásku. A začala jsem přemýšlet, uvědomovat si, jak máo toho vím a jak málo toho budu stále vědět, že nic nového nevymyslím, že asi všechno bylo řečeno (to neznamená, že jsem všechno slyšela, takže jsem sama pro sebe objevila Ameriku).
Láska? Co to vlastně je? Je to cit mezi mužem a ženou? Samozřejmě i takto se dá chápat, ale láska se může pojmout i v jiném měřítku, láska k lidem kolem sebe, láska k přírodě, láska k jídlu, láska ke spánku, láska k umění,... Lásku můžeme pociťovat ke spoustě věcem a pokaždé je vlastně stejná a jiná, pokaždé vychází z našeho nitra, ale pokaždé ji cítíme jinak. Ale pokaždé je krásná a povznášející.
Například láska k partnerovi. Vím, jak jsem se vždy cítila jako v jiné dimenzi, když jsem byla zamilovaná. Jak jsem vylétla až do sedmého nebe, když byla láska i opětovaná. Ale vím, že jsem několikrát byla i docela poblázněná nějakou dobu, a pak to přešlo jako nějaká nemoc a já najednou nechápala, co jsem na tom druhém viděla, čím mě tak upoutal, dokonce jsem se sama sobě i smála a říkala si: "No, ty máš tede vkus!" Byla to pravá láska? Nebo jen nějaká zbláznění hormonů? A může vůbec láska mezi dvěma lidmi vydržet celý život, nerozplyne se pomalu? Vím, že moji prarodiče jsou spolu celý život, nikdy nechodili (až na nějaké dětské lásky :D) s nikým jiným. Ale milují se stále? Nejsou spolu už jen tak ze zvyku, že jim to prostě vyhovuje?
Já sama teď mám přítele čtvrt roku, vím, je to krátká doba a vlastně ještě o lásce a o tom, jak to bude fungovat nic nevím a je to pravda. Ale můžu říci jen to, že za tu krátkou dobu, co spolu jsme, ho miluji stále více, každý den a připadá mi, jako bych do mě do té doby než jsem ho poznala byla jen půlka. Možná to i tak je, že máme jen polovinu duše, a když najdeme toho správného člověka, tak se ty dvě půlky teprve spojí a bude zase jedna. Možná jen musíme najít tu správnou polovičku a do té doby než ji najdeme si neuvědomíme, že nám vlastně něco chybí.

V hinduismu (tedy doufám, že jsem to nespletla) se říká, že když se člověk zamiluje do jiného člověka, tak se jeho srdce otevře a napojí se na "světovou energii" a díky tomu jsme šťastní a plní energie, ale my si mylsíme, že nám tu energii všechnu dodává partner. Časem prý naše srdce přivykne na tento stav a přivře se a my se divíme, kam se ta síla poděla, myslíe si, že nám jí ten druhý přestal nějak záměrně dávat a přitom si za to můžeme sami, že jsme přivřeli její přívod. Prý kdybychom se naučili na tu energii sami napojit, tak bychom měli stále štěstí a mohli bychom milovat všechny, protože té energie je dost. Ale kdo dokáže se na nějakou takovou sílu napojit? Asi jen velice málo lidí.

Můžeme milovat i zvířata nebo přírodu. Obvykle je to jiná láska než cítíme k lidem, ale vůbec neznamená, že je něčím horší, někdy mi přijde, že spše naopak. Protože například zvířata milují a nic za to nechtějí, příroda také nechce nic, za to co nám dává. A o tom to je láska není o tom, co dostaneme, ale o tom, co dáme dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 11. října 2016 v 23:13 | Reagovat

Je bolestivá...

2 dva-svety dva-svety | E-mail | Web | 12. října 2016 v 1:23 | Reagovat

laska partnerska: vune, hlas, vzhled, pohyby, hormony, zamilovani, touha, potreba byt spolu, sdilet dobre i zle, milovat se, (ale treba i zarlit, styskat, nenavidet) ...

laska v dusi: ucta k zivotu, chut pomahat, obdiv k prirode zemi vesmiru existenci, neskodit, provazet kdyz je potreba ...

Tak trochu zahada a magie je pro me to, jak vznikne ta prvni, partnerska, jak se to stane ze mezi dvema preskoci ta pomyslna jiskra.

Je to to, ze v pohledu toho druheho, co se ti na prvni pohled libi vycitis ten samy pocit u nej? Nebo mozna to, ze v jeho pohybech a vyrazech a intonaci vidis blizkost povahy a citis porozumeni?
A nebo spousta dalsich veci, co namicha to kouzlo opojeni.

Preji uzasne poblazneny cas ve dvou. :-)

3 Baryn Baryn | Web | 12. října 2016 v 15:11 | Reagovat

To hinduistické přirovnání se mi líbí velmi. Myslím si, že je vskutku málo lidí, kteří dokáží s přívodem téhle energie nějak vědomě pracovat... většinou to necháváme prostě nějak plynout, něco se z toho vyvrbí a nebo taky ne.
Já jsem s přítelem přes dva roky, a stále si přijdu, jako bych ho každým dnem milovala víc a víc. :) Takže věřím, že tobě s novým přítelem to taky ještě nějakou dobu vydrží, a přeju, aby to šlo co nejdýl. :)

4 Ortie Ortie | Web | 12. října 2016 v 17:04 | Reagovat

[1]: Ano, občas může být velmi bolestivá.

[2]: Děkuji za přání. Zajímavé názory na lásku.

[3]: Děkuji velice!
S tou energií umí pracovat opravdu jen pár lidí, ráda bych se to někdy naučila, ale nevím zda budu mít tu správnou sílu.

5 Eliss Eliss | Web | 12. října 2016 v 17:57 | Reagovat

Jak spadnou ve vztahu růžové brýle je to celkem špatné. Já jsem chyby partnerav zamilovanosti slepě přehlížela a dost jsem na to doplatila

6 Ortie Ortie | Web | 12. října 2016 v 18:10 | Reagovat

[5]: To se bohužel také stává, když je člověka zamilován, nevidí a neslyší nic špatného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama